Ke KŽC přichází dvaašedesátka ze Šumperka

3.5.2011 Šumperk

Éra provozu nesmrtelných motorových vozů M 262.0 a 1 u ČD se letos bohužel definitivně nachýlila ke konci. Neuvěřitelných a symbolických 62 let spolehlivě vozily své cestující na mnoha místech, zpočátku jako moderní vozidla dálkové dopravy a později coby dříči vedlejších tratí. V Klatovech dnes prakticky všechny tamní stroje dosloužily a tak zbývající čtyři víceméně provozuschopné kusy zbyly v Šumperku a jejich osud bude různý, většinou asi nejistý. Do výkonů už zasahovat přestaly a tak se začíná dostavovat závěrečná fáze smutku z jejich neodvratného konce.

Na Slovensku se kapitola obstarožně vypadajících, ale dodnes provozně relativně výhodných dvěstědvaašedesátek (tam výhradně s původními motory) uzavřela už dávno. Proto, nepočítáme-li stacionární muzejní „důchod“ pro vybraných pár šťastlivců těchto řad, se jediná šance těmto úctyhodným veteránům rýsuje ve vozbě nostalgických výletních vlaků. Na tu se u nás systematicky zaměřuje především provozovatel KŽC Doprava s.r.o. Šance pro tato vozidla spočívá ne v prodloužení jejich aktuální provozní schopnosti o několik měsíců či málo let a pouhém vytěžení jejich zbylého potenciálu z nedávné minulosti. Ta šance musí být založená na tom, že se zde najde ochota a hlavně schopnost je všechny nepřetržitě a trvale udržovat v provozní pohotovosti tak, jako kdyby byly nadále ve stavu dominantního dopravce. Tím je víc, než čímkoliv jiným vyjádřen seriózní vztah nového soukromého vlastníka a provozovatele k motorové železniční nostalgii u nás.

V Šumperku, kde se některé motoráky řady M 262.1 (831) díky starostlivé technické péči zdejšího depa a samozřejmě i s notnou dávkou štěstí, dožily svého vysokého provozního věku, se situace vyvinula tak, že vozy jsou nyní odstaveny a čeká se na vyšší rozhodnutí o jejich další existenci. Teprve poměrně nedávno obdržely vozy inventárních čísel 110 a 183 v rámci běžné údržby nový lak a tak se zdálo, že jejich nasazování bude ještě nějakou dobu pokračovat. Toto se však bohužel v dostatečné míře nenaplnilo.

V relativně nejhorším technickém stavu se nacházel motorový vůz 831.183-9, který byl také zhruba před rokem navržen na zrušení. Měl být odvodněn a přepraven na nechvalně proslulé pohřebiště železničních kolejových vozidel v areálu DKV Česká Třebová. Těsně před vydáním rušícího příkazu však nadřízená místa svůj postup zastavila s tím, že tento loďák má být uchován v provozním stavu. Přihlásil se totiž potenciální budoucí zájemce o jeho koupi. Tím zájemcem je společnost KŽC Doprava s.r.o. a k dnešnímu dni je vůz už předán do jejího vlastnictví.

Tím se završuje do značné míry náhodný osud jednoho tradičního motoráčku, jednoho konkrétního šťastného exempláře, který se na rozdíl od mnoha svých smutných kolegů v železničním nebi, dožil až do dnešních dnů. Hlavně přežil asi ty nejtěžší momenty své existence, kdy o něj původní majitel už přestal mít zájem a nový se teprve rozmýšlel. Každé historické vozidlo si musí tímto zlomovým bodem projít.

Čtyřnápravový motorový vůz s elektrickým přenosem výkonu, inventárního čísla 183, byl vyroben v roce 1959 pod výrobním číslem 58811 a patřil do III. výrobní série. U tehdejších ČSD dostal označení M 262.0183 a po 30 let sloužil v PJ Zdice, Plzeň-sever a Klatovy, patřících pod plzeňské velkodepo. Pro špatný technický stav svého původního dvanáctiválce se stal jedním ze 41 vyvolených vozů, které se v osmdesátých létech dočkaly remotorizace dosazením přeplňovaného šestiválce 6 S 150 PV 2A. Ty se v té době vyráběly v závodě ČKD Hořovice především pro tlačné říční remorkéry a byly (zejména na svojí dobu) velmi zdařilé. Remotorizace proběhla v srpnu 1989 v ŽOS Šumperk a vůz byl poté přeznačen už na novou řadu 831, rovnou dle numerického systému.

Po rekonstrukci vůz přešel opět do PJ Klatovy, kde obětavě sloužil prakticky dalších 20 let. Až před necelými 3 roky byl z důvodu nedostatku provozuschopných motorových vozů této řady redislokován z Klatov do DKV Olomouc, PJ Šumperk, kde se zdárně účastnil provozu až do konce roku 2010. Ještě na jaře toho roku obdržel svůj nový, retro polomáčený lak a coby vozidlo ČD občas zavítal i na některé akce nostalgického charakteru. Například v srpnu 2010 (už v novém laku) na Tovačovské trati a ještě rok před tím, v roce 2009 se zúčastnil oslav 110 let Otrokovicko-zlínské dráhy.

Nový vlastník vozidla se zprvu rozhodoval, kterému exempláři ze zbývající šumperské flotily dá přednost. Svůj podíl na konečném rozhodnutí mělo nakonec i to, že vůz má skutečně nádherně provedený lak v typicky dobovém stylu, věrně připomínajícím 80. léta. Na tom se v nostalgii shodli prakticky všichni. Lak byl tehdy dokonce dáván KŽC za vzor ve stejném čase, kdy vyjel v novém kabátu také jeho první loďák, M 262.1117. Ten se tehdy u některých pozorovatelů z řad železničních šotoušů setkal naopak s kritičností. Proto KŽC ve fázi váhání bral v úvahu i tento pohled a vsadil na vůz s jimi doporučovaným lakem. Dalším faktorem výběru byl i velmi zachovalý, původní historický interiér, prostý modernizačních zásahů. To jsou některé důvody, proč právě tento motorák zvítězil před ostatními, navzdory relativně ne zrovna ideálnímu technickému stavu. S ním se nový majitel bude muset teprve nějak popasovat.

Motorový vůz nyní dostává zcela nové označení M 262.1183 dle metodiky Ing. Kryšpína. Pod tímto označením dosud nikdy nejezdil, ale nový vlastník tento způsob identifikace svých historických vozidel preferuje. Bude se zúčastňovat nostalgické vozby podle budoucí potřeby provozovatele v celkem optimálním počtu výjezdů, řádově několika desítek ročně. Dostane veškerou technickou péči, potřebnou pro dlouhodobé zachování coby provozní muzejní exponát, se kterým se budeme moci opakovaně setkávat na příjemných akcích železniční nostalgie. Nejpravděpodobněji bude možné očekávat jeho nasazování na Kouřimsku, na pravidelném výkonu Podlipanského motoráčku. Navíc tuto sobotu, 7. května s ním bude uskutečněna slavnostní první jízda na třídenní akci 108. setkání Klubu železničních cestovatelů do Broumova.

Foto: 136